Fyzické osoby, včetně zaměstnanců, si mohou od základu daně odečíst hodnotu darů, pokud úhrnná hodnota darů v kalendářním roce přesáhne 2% ze základu daně anebo činí alespoň 1000 Kč. V úhrnu lze odečíst nejvýše 10% ze základu daně. (Viz § 15, odst. 1 Zákona o daních z příjmů.)

Zaměstnanci, jimž daňové vyrovnání zpracovává zaměstnavatel, předkládají potvrzení o poskytnutí daru své mzdové účtárně. Osoby samostatně výdělečně činné (OSVČ) uplatňují odpočet darů z daní ve svém daňovém přiznání. Zaměstnanci, kteří si podávají vlastní daňové přiznání, uplatňují odpočet rovněž ve svém daňovém přiznání.

Právnické osoby si mohou od základu daně odečíst hodnotu darů, pokud hodnota daru činí alespoň 2000 Kč. V úhrnu lze odečíst nejvýše 5% z již sníženého základu daně. Tento odpočet nemohou uplatnit poplatníci, kteří nejsou založeni nebo zřízeni za účelem podnikání.
(Viz § 20, odst. 8 Zákona o daních z příjmů.)

Pro příští rok jsme žádali o dotaci na dva projekty s názvy Development Coffee a Peer Review. Oběma těmto projektům byla dotace přidělena.

Záměrem prvního projektu je projít procesem peer review a vytvořit metodiku, zprostředkovávající tento nástroj pro další české organizace. Metoda peer review je metoda vzájemného hodnocení -SIRIRI by v rámci tohoto projektu chtěla pozvat experty z jiných organizací k debatě nad otázkami budoucího vývoje organizace.

Vedle plánu na peer review chce SIRIRI pokračovat v projektu Development coffee. V jeho rámci vytváří SIRIRI prostor pro neformální sídlení zkušeností s dalšími organizacemi. Development Coffee je projekt, který díky SIRIRI běží v České republice už od října letošního roku. Více o tomto projektu se dozvíte na developmentcoffee.org.

Česká rozvojová agentura bude ještě upřesňovat, zda bude dotace plná nebo se bude krátit, už teď ale víme, že můžeme počítat s jejich podporou, která je pro nás velmi důležitá.

Děkujeme!

Ve Středoafrické republice tyto problémy nikdo neřeší – jak vypadají tamní Vánoce si můžete přečíst v příspěvku od Pavla Škopka. Ale i když je to málo pravděpodobné, lidé z města Baoro si zaskočenou kost mohou dovolit. Mají ve svém městečku zdravotní centrum.

Zdravotní centrum v Baoru funguje 6 dní v týdnu a denně ošetří 50 – 100 nemocných. O pacienty se tu stará jedna italská lékařka a zdravotník a tři zdravotníci ze Středoafrické republiky. Tamní podmínky jsou ponděkud jiné – místo zapíchlé kosti v krku denně ošetří několik případů AIDS, podvýživy, malárie a infekce.

Náklady na projekt jsou hrazeny z několika zdrojů, z nichž jedním jsou příspěvky SIRIRI. Podporujeme nákup léků, platy zaměstnanců i jejich stravu.

Podpořte provoz zdravotního centra i vy! Částka 700 korun stačí na zaplacení jednoho dne provozu zdravotního centra a pomůže tak 50-100 nemocným lidem.

SIRIRI je společenství motivovaných lidí, kterým není jedno, co se děje na druhé straně světa ve Středoafrické republice. V naší práci se obvykle snažíme informovat o tom, co se v děje Africe. Žijeme ale v Česku, proto v tuto chvíli nemůžeme ke zdejším událostem mlčet.

V týmu SIRIRI jsou lidé, kteří se do událostí Sametové revoluce osobně zapojovali a vedle nich také lidé, kteří se narodili až do demokratické společnosti. V týmu SIRIRI jsou lidé různých vyznání i politických přesvědčení. Jednou ze spojnic celého tohoto velkého týmu však byl určitě Václav Havel. Svými myšlenkami nás inspiroval, svými činy nás motivoval.

SIRIRI jako nezisková organizace stojí na občanské společnosti, ve které se občané mohou sami sdružovat a zapojovat do veřejného dění. Jsme si vědomi, že na rozvoji občanské společnosti v České republice měl zásadní podíl právě zesnulý prezident.

Proto se připojujeme ke státnímu smutku a k uctění památky prezidenta velikána.

Jan Böhm
Ředitel SIRIRI

P.S.: Až do pátku prodáváme v kanceláři trička z našeho benefičního obchodu. Denně od 8:00 do 17:00. V pátek bude v době pohřbu ale z pochopitelných důvodů zavřeno. Páteční otevírací doba bude tedy 8:00-11:30 a 15:00-17:00. Děkujeme za pochopení.

Zásadní rozdíl jsem pociťoval asi ve čtyřicetistupňovém rozdílu, na Vánoce vrcholí kousek od rovníku období sucha. Přes den je skutečně na padnutí, večerní stmívání přichází jako vysvobození. Do městečka Bozoum nepřichází na Štědrý den ani Ježíšek, ani Santa. Chodí tam Papa Noel – jakýsi Táta Vánoce. Přijde v noci a za hlavou dítěti zanechá hračku, kterou si dítě přeje. Papa Noel to ve Středoafrické republice nemá jednoduché, stejně jako místní obyvatelé. Možnost koupit dětem dárek je přímo úměrná ekonomické situaci země. Loni byly vánočním hitem jakési hrací panny a zvukové pistolky. Ještě dva dny po Štědrém dnu se ozývaly prapodivné plastové zvuky, pak se pravděpodobně vybily baterky a další už nebyly.

Jinak po celou dobu svátku byla ještě víc umocněna africká touha po sdružování se, potkávání, zdravení, povídání, navštěvování. Přes den se na misii vystřídaly stovky lidí ze všech organizací. Něco jako naše koledování, ale my jsme oproti Afričanům moc formální, studení. Oni to umí hezky rozjet a pořádně se bavit. Taky si pamatuju na návštěvu mezinárodní mírové základny za městem. Byla tam velká vojenská tancovačka. Vrcholem věčera byla půlnoční. Snažil jsem se to nahrát na mobil, ale byl to takový řev, že to mikrofon nepobral. Prostě upřímná, nefalšovaná vánoční radost.

Šťastné a veselé Vánoční svátky i vám!“

Pavel Škopek, dobrovolník SIRIRI

A co že je vlastně stacionář? Jedná se o denní centrum, kam mohou docházet děti, které nemají rodiče a jsou v péči náhradní rodiny (vzdálení příbuzní), u kterých sice mohou přespat, občas dostanou i jídlo, ale na více již rodina nemá prostředky.

Ve stacionáři děti dostanou jídlo a vychovatelé se o ně starají – hrají si s nimi, ale také jim pomáhají s přípravami do školy, učí je ručním pracím či cizím jazykům, umožňují jim sportovat a zajišťují zdravotní péči.

Ve stacionáři také působilo několik našich dobrovolníků, jako Pavel Škopek nebo Terezie Imlaufová. Provoz stacionáře stojí ročně v přepočtu 270 000 Kč. Celkové roční náklady na jedno dítě jsou 1350 Kč, což je zhruba 100 Kč měsíčně.

Přispějte také na projekt Stacionář. I malé částky pomáhají!

Děkujeme.

Co vedlo před více než čtyřmi desítkami let otce z ligurské (janovské) provincie bosých karmelitánů k tomu, aby se založili misii v tak vzdálené a všemi zapomenuté zemi jako je Středoafrické republika? Důvodů bylo několik. V době po ukončení II. vatikánského koncilu (1962-1965) církev prožívala nejednu těžkou chvíli, ale také se cítila „omlazena“, a tak se v ní obnovil zápal pro novou evangelizaci. Toto pozvání hlásat Krista těm, kteří o něm ještě neslyšeli, se dotklo i srdcí otců bosých karmelitánů. Dalším důvodem, proč jít právě do Střední Afriky, byla extrémní chudoba této země. O bývalou francouzskou kolonii Ubangi-Šari nikdo nejevil zájem, a to ani její bývalí kolonizátoři. Třetím motivem byl jistě i praktický pohled na věc, protože ve Středoafrické republice působili už bratři kapucíni z italské Ligurie, kteří byli při zakládání karmelitánské misie nemalou pomocí. Nesmíme zapomínat, že křesťanství do této země přinesla až v roce 1894 francouzská kongregace „bílých otců“, kteří byli vystřídáni kapucíny, a tak mohli bosí karmelitáni počítat s tímto zázemím a zahájit svou činnost.

„Nepřerušené, slavné pokolení misionářů bosých karmelitánů této ligurské země dnes předává pochodeň bratřím, kteří ojíždějí do Afriky.“ Takto slavnostně se s novými otci-misionáři loučil jeden z jejich spolubratří, a to 12. prosince 1971. Následujícího dne vstoupili první čtyři misionáři na půdu Středoafrické republiky. Nikdo nemohl tušit, že z velmi skromných počátků, a přes nejednu těžkost (vzpomeňme jazykové a kulturní bariéry, ne pro všechny Evropany právě příznivé klima, nebezpečí tropických nemocí…) vyroste během čtyřiceti let pět domů (misií).

V současnosti existuje ve Středoafrické republice pět misijních domů patřících bosým karmelitánům (v nich žije kolem 25 bratří a otců). Jim jsou svěřené tři farnosti, které se starají jak o pastoraci měst, tak vesnic. Ta obnáší cestování i do značně vzdálených končin v buši. Už třicet let leží na srdci misionářům vzdělání dětí a místních obyvatel vůbec, a tak postupně založili řadu mateřských školek, základních škol, dále centra pro formaci žen, pro alfabetizaci; odbornou střední školu a také gymnázium. Všech zapsaných do škol a kurzů bude přes 2500. Kromě investice do vzdělání misionáři rozvíjejí činnost i na poli zemědělských aktivit, aby místní lidé byli co možná nejsoběstačnější a naučili se hospodařit. Samozřejmě nelze zapomenout na práci malých zdravotních center (dispenzářů), které spravují bratři ve spolupráci s řeholními sestrami z různých kongregací. Nezanedbatelná je i pomoc laiků, kteří se podílejí na všech výše uvedených aktivitách.

Klub přátel sdružuje podporovatele, kteří na projekty SIRIRI přispívají pravidelně. V současné době má přes 150 členů. Jejich vytrvalá pomoc je pro nás velmi důležitá – účinná podpora lidí ve Středoafrické republice musí být vytrvalá a systematická. Jednorázové hurá akce jsou spíše ke škodě než k užitku.

Průměrný příspěvek člena Klubu přátel činí 200,- Kč měsíčně. Z této malé částky lze za rok zaplatit život dvěma sirotkům, tři roky studia jednoho žáka ve škole nebo ošetření 400 nemocných ve zdravotním centru.

Členové Klubu přátel SIRIRI dostávají pravidelně exkluzivní informace v měsíčníku SIRIRI Times, který chodí automaticky každý osmý den v měsíci členům přímo do emailové schránky.

Chcete pomáhat dlouhodobě a efektivně? Přihlaste se do klubu přátel ještě dnes!

Děkujeme za Vaši podporu.

Karol a Lída Böhmovi v letošním roce strávili celkem čtyři měsíce stavěním nové budovy školy ve městě Bozoum ve Středoafrické republice. Podíleli se tak na významném projektu SIRIRI. Nová a především fungující škola je ve středoafrické oblasti Ouham - Pende opravdu potřeba. Je totiž zcela jediná svého druhu v tomto okrese, který je velký jako Morava. SIRIRI se zavázala podporovat provoz školy a platy učitelů po dobu pěti let. Částka 700 Kč pokryje náklady na rok studia jednoho žáka.

Ale to bychom předbíhali. Pokud chcete být s námi u vyprávění, jak a proč se staví škola v Africe, přijďte se podívat ve čtvrtek 8. prosince v 19:00 hodin k Jezulátku (mapa).

Moc se na vás těšíme!

Tým SIRIRI

SIRIRI podporuje školu částkou 5 000 EUR (cca 130 000 Kč)  ročně po dobu 5 let.  Tato částka se využije na nákup učebnic, školních potřeb, údržbu budov a především platy učitelů, které jsou nejvýznamnějším výdajem vzhledem k požadavku na dlouhodobé fungování školy.

Pro školu byla v této souvislosti postavena také nová budova, kterou na žádost partnerů SIRIRI v Bozoum navrhoval a později i budoval architekt Karol Böhm, jeden ze zakladatelů SIRIRI. Se svou ženou Lídou strávili jako dobrovolníci na stavbě celkem čtyři měsíce. O zážitky ze své cesty se s ostatními dělí prostřednictvím přednášek se spoustou zajímavých fotek.

Škola v Bozoum v současné době funguje. Učí zde dvanáct učitelů a školu navštěvuje 200 dětí. O tom, jak vypadá jeden den školáka v Bozoum si brzy budete moci přečíst v našem prosincovém bulletinu.