Podporují nás

V průběhu října a listopadu 2010 jsme oslovili několik známých osobností, abychom je seznámili s tím, co děláme. Vybrali jsme jména, se kterými souhlasili všichni členové týmu, a tedy Pavla Fischera, velvyslance ČR ve Francii, biskupa Václava Malého, ekonoma Tomáše Sedláčka a v neposlední řadě také proděkana Fakulty humanitních studií Univerzity Karlovy, filosofa a publicistu Jana Sokola. Všichni tito oslovení byli prací organizace zaujati a vyjádřili SIRIRI svou podporu napsáním krátkého odstavce textu. V srpnu 2011 k nim přibyl ještě i profesor a prezident ČKA Tomáš Halík, který vyjádřil podporu SIRIRI při příležitosti prezentace v Katolickém týdeníku.  Slova podpory si můžete přečíst níže.

Pomoc obyvatelům nejméně rozvinutých zemí je odpovědností bohatších států. Dvacet let po revoluci je třeba si uvědomit, že Česká republika mezi bohatou část planety patří. Jsem rád za všechny, kdo si to uvědomili. Jsem rád za organizace, které se snaží co nejefektivněji přispět k rozvoji chudých zemí. SIRIRI, která pracuje ve Středoafrické republice, k takovým organizacím rozhodně patří.
Líbí se mi, že spolupracuje s partnerskou organizací na místě a dokáže tedy odpovídat na skutečné potřeby. Není jako superhrdina, který se snese z nebes, vyřeší jeden problém a zase zmizí. Hrdinství SIRIRI spočívá ve vytrvalosti a dlouhodobém, promyšleném přístupu. Držím vám palce a máte můj respekt a moji podporu.

Tomáš Sedláček, ekonom

Na naší planetě se bohužel nachází ještě mnoho přezíraných území . Jedním ze států, o němž skoro nic nevíme, je Středoafrická republika, bývalá francouzská kolonie. Patří k nejchudším zemím na světě. Polovina obyvatel je negramotná. Zdravotní péče zdaleka neodpovídá akutním potřebám. Těší mě, že se mezi námi najdou lidé, jimž není lhostejný úděl tamních obyvatel. Založili neziskovou organizaci SIRIRI, která už několik let podporuje tamní školství, zdravotnictví a zemědělství. Tito nezištní dobrovolníci  pomohli např. vybudovat centrum pro sirotky a přispívají na jeho provoz. Financují provoz ambulance a studia dvou mladých mediků. Pomoc je cílená a žádný finanční obnos nepřijde nazmar ani se neztratí v kapsách nepoctivých jedinců. Už 40 let působí v této zapomenuté zemi misie bosých karmelitánů, která je spolehlivým partnerem našich dobrovolníků. Pokládám činnost i způsob pomoci SIRIRI za chvályhodnou iniciativu, která si zaslouží nejen větší pozornost, ale především morální i materiální podporu. Je   nepatetickou solidaritou s nejpotřebnějšími, která činí náš svět lidštějším.

 

Václav Malý, biskup

Účinný zájem o chudé – politicky korektně řečeno „rozvojové“ – země je nesmírně důležitá součást občanské dospěĺosti naší doby. Vyjadřuje totiž uznání té „globální“ vzájemné závislosti, která tuto dobu charakterizuje, významně se podílí na našem bohatství a zároveň skrývá zatím spíš přehlížená rizika. Pro „cílové“ země – zejména v Africe – přináší přímou, i když drobnou pomoc. Ještě významnější je i pro ně sám zájem, lidská účast, která jde napříč „zájmům“ ekonomickým. Ze všeho nejdůležitější je ovšem zkušenost lidské bídy: teprve na jejím pozadí můžeme my, rozmazlení Evropané vyrůstat z infantilního soustředění na sebe samy, přiměřeněji hodnotit naše vlastní „problémy“ a orientovat se v té podivuhodné a jedinečné době, v níž žijeme.

 

Dospělost přece neznamená jen prosazování vlastních svobod a nároků, ale začíná teprve tam, kde se člověk začne hlásit i ke své odpovědnosti. Oficiální „rozvojová pomoc“, kterou bohaté státy tak opatrně poskytují těm chudším a chudým, by neměla velký význam, kdyby ji nedoprovázel tento lidský zájem poznávat a pomáhat. To není jen nějaká chmurná starost a povinnost, nýbrž také velká příležitost pro každého, kdo se do takové činnosti pustí. Jak už kdysi napsal A. Gide, „štěstí nepochází ze svobody, ale z přijetí úkolu“.

Pro SIRIRI,
Prof. Jan Sokol

SIRIRI jsem lépe poznal celkem nedávno. Spolu s organizátory sběru brýlí pro lidi ve střední Africe jsme přemýšleli, jak co možná nejrychleji dostat balíky sebraných a vyčištěných brejliček k jejich uživatelům. Francie, země s tradičně silnou vazbou ke Středoafrické republice, se nabízela jako přirozeně zázemí k takovému kroku.

Najít firmu či partnera, který by pomohl s dopravou, se zdálo být právě ve Francii na dosah ruky. Toto zadání se ukázalo, že není tak snadné, jak by se na počátku mohlo zdát. Ale nakonec se ho týmu naší ambasády podařilo splnit.
Dnes mi z této zkušenosti vyplývá trojí. Zaprvé jsem zaznamenal, že při jednáních naší partneři pohlíželi na Českou republiku jako na zemi, jejímž občanům není lhostejné, co se děje na jiných kontinentech. Za druhé že nadšení, s nímž děti v českých školách pomáhaly s projektem, může být nakažlivé a že mu dobře rozuměli i tam. A nakonec, že Siriri vlastně pomáhá stavět mosty i mezi lidmi, kteří by se jinak nikdy nepoznali.
Siriri jsem poznal nedávno. Na tu zkušenost jen tak nezapomenu. Projekt Brýle pro Afriku totiž přispěl k dobrému jménu České republiky v zahraničí.

 

Pavel Fischer, mimořádný a zplnomocněný velvyslanec ve Francii v letech 2003-2010

_____________________________________________________________________

Rád bych těmito řádky podpořil vzácnou snahu neziskové organizace SIRIRI, o.p.s připomínat nám, kteří nehladovíme, naši spoluodpovědnost za lidi, kteří bez naší solidarity zemřou. Organizátory této akce osobně znám a mám k jejich záslužné práci důvěru. Pomáhají dělat svět více lidským místem a pomáhají nám, abychom se třeba neskromnějším příspěvkem, na tomto dobru podíleli.

Tomáš Halík, profesor UK, prezident České Křesťanské akademie a rektor kostela Nejsvětějšího Salvátora

(sepsáno při příležitosti prezentace SIRIRI v Katolickém týdeníku v září 2011)